Tento robot „požírá“ páchnoucí mořské řasy a hází je do hluboké vody

Pokud jste někdy trávili čas na pláži v Mexickém zálivu nebo v Karibiku, existuje solidní šance, že jste narazili na slizkou masu páchnoucích mořských řas páchnoucích sirou. Konkrétní mořskou rostlinou, o které se jedná během těchto hrubých setkání, je pravděpodobně sargassum – ačkoli je sargasum užitečné pro absorpci CO2, je také neuvěřitelně invazivní a může způsobit zkázu jak na pobřeží, tak na oceánských ekosystémech. Úsilí o vyčištění může stát desítky tisíc dolarů a narušit turistický i rybářský průmysl, ale nedávný projekt vodních robotů ukazuje nesmírný příslib ve zmírnění stresu ze sargasu. Nedávné úspěchy AlgaRay ve skutečnosti dokonce vynesly místo ČasNejlepší vynálezy roku 2023.

Prototyp AlgaRay, který společně navrhla Seaweed Generation, nezisková organizace, která se věnuje využití všestranné továrny ke zmírnění a odstranění uhlíkových emisí, v současné době hlídkuje u pobřeží Antiguy. Zhruba 9 stop široký robot tam nabírá chuchvalce sargasu, dokud se jeho skladovací kapacita nenaplní, a v tomto okamžiku se autonomní robot ponoří 200 m pod povrch.

[Related: Rocks may be able to release carbon dioxide as well as store it.]

V této hloubce jsou vzduchové kapsy, díky kterým se listy sargasu tak vznášejí, tlakem vody tak stlačeny, že už se prostě nemohou vznášet. Jakmile je AlgaRay uvolní, mořské řasy klesnou na dno oceánu. Podle nového zápisu partnerů Seaweed Generation na University of Exeter může robot opakovat tento proces čtyřikrát až šestkrát každou hodinu. A díky kombinaci solárních panelů, lithiových baterií a navigačních nástrojů připojených k satelitní internetové konstelaci Starlink bude AlgaRay „v konečném důsledku schopen pracovat téměř nepřetržitě,“ uvádí University of Exeter.

Oceánské ekosystémy jsou samozřejmě složité a delikátní vyvažování v jakékoli hloubce. Designéři AlgaRay jsou si toho dobře vědomi a ujišťují, že případné další usazování CO2 na dně oceánu nebude prováděno lehkomyslně. Kromě toho si všimli, že květy sargasu – zhoršené ekologickým narušením lidstva – již způsobují velké problémy po celém světě.

„Záplavy Sargasu… způsobují ekologické, sociální a ekonomické narušení v karibských, středoamerických a západoafrických regionech,“ vysvětlují na webových stránkách organizace generální ředitel Seaweed Generation Paddy Estridge a náčelník štábu Blythe Taylor. „Masivní příliv mořských řas vyplavuje na břeh a hnije, uvolňuje nejen absorbovaný CO2, ale také plyny sirovodíku, decimuje křehké pobřežní ekosystémy včetně mangrovů a luk s mořskou trávou a zabíjí nespočet mořských živočichů.“

[Related: The US is investing more than $1 billion in carbon capture, but big oil is still involved.]

Estridge a Taylor píší, že lidé „musí šlapat opatrně“, pokud jde o ukládání biomasy v hlubokém oceánu, aby se zajistilo, že nedojde k „negativním dopadům nebo důsledkům na okolní prostředí a organismy“. Zároveň vědci již vědí, že sargasum přirozeně odumírá a klesá na dno oceánu.

Přesto „nemůžeme předpokládat ani pozitivní, ani negativní dopad na potápějící se sargasum, takže do našeho přístupu byla zabudována opatrná cesta a podrobné monitorování,“ píší Estridge a Taylor. „Rozsah našich operací je takový, že můžeme měřit jakoukoli změnu oceánského prostředí na povrchu, ve středním nebo hlubokém oceánu. Právě teď a na několik dalších let jsou naše operace doslova kapkou v moři (nebo lžičkou sargasu na m2).

Jak už název napovídá, AlgaRay je inspirován rejnoky mantami, které klouzají oceánskými vodami a přitom svými ústy filtrují a požírají řasy. Časem by budoucí iterace robota mohly dokonce konkurovat obrovským velikostem mant. Pracuje se na verzi o šířce téměř 33 stop, která nasbírá až 16 metrických tun mořských řas najednou – což se rovná přibližně dvěma metrickým tunám CO2. Díky pečlivému monitorování hlubinných úložišť by flotily robotů AlgaRay mohly brzy nabídnout efektivní a kreativní prostředky k odstranění CO2 z atmosféry.

„The [Intergovernmental Panel on Climate Change] bylo velmi jasné, že musíme být schopni odstranit (ne kompenzovat, odstranit) 10 miliard [metric tons] uhlíku ročně z atmosféry do roku 2050, abychom měli naději, že se vyhneme naprosté katastrofě pro všechny lidi a veškerý pozemský život,“ píší Estridge a Taylor. S vědomím toho mohou být roboti AlgaRay klíčovým spojencem pro dosažení tohoto cíle. Když už nic jiného, ​​možná budou některé pláže každý rok o něco méně přeplněné hnijícími mořskými řasami.