Korýši odolávají vyhynutí překvapivými způsoby

Není špatný čas být mlžem. Ústřicové útesy jsou oslavovány jako přirození ochránci bouřkových bariér a my se stále více dozvídáme o genomech těchto podivných malých tvorů. Studie zveřejněná 15. srpna v časopise Příroda komunikace zjistili, že stovky druhů měkkýšů, které lidé sklízejí, mají tendenci být odolnější vůči vyhynutí.

[Related: Wild oysters are tastiest in months that end with ‘R’—here’s why.]

Tým výzkumníků zjistil, že lidé využívají asi 801 druhů mlžů, což je číslo, které přidává 720 druhů k 81 druhům uvedeným v produkční databázi Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství. Tým identifikoval vlastnosti, jako je geografická rozmanitost a adaptabilita, díky nimž jsou pro akvakulturu prvořadé – lidé mají tendenci sklízet mlži, kteří mají velké tělo, vyskytují se v mělkých vodách, zabírají širokou geografickou oblast a mohou přežít ve velkém rozsahu teplot.

Geografie a přizpůsobivost klimatu jsou to, co činí i ty nejpoužívanější druhy mlžů méně náchylné k vymírání, které v minulosti druhy vyhladilo. Druhy včetně ústřice východní žijí v široké škále podnebí po celém světě, která zahrnují široký rozsah teplot, a tato přizpůsobivost podporuje odolnost proti některým přirozeným hybatelům vyhynutí. Zvýšená poptávka hladových lidí po těchto druzích však může ohrozit je i jejich ekosystémy.

„Máme štěstí, že druhy, které jíme, mají také tendenci být odolnější vůči vyhynutí,“ uvedl v prohlášení spoluautor studie a výzkumný geolog Smithsonian Institution Stewart Edie. „Lidé však mohou změnit prostředí geologickým mrknutím oka a my musíme tyto druhy udržitelně spravovat, aby byly dostupné pro generace, které přijdou po nás.“

Mlži filtrují vodu a živí lidi po tisíce let. Domorodý kmen Calusa udržitelným způsobem sklidil odhadem 18,6 miliardy ústřic v Estero Bay na Floridě a ze svých lastur postavil celý ostrov a 30 stop vysoké kopce. Pro každé udržitelné využívání akvakultury mlžů však existují také příklady nadměrného využívání evropskými kolonizátory a nadměrného rybolovu. Tyto praktiky vedly ke kolapsům populací ústřic v Chesapeake Bay v Marylandu, San Francisco Bay v Kalifornii a Botany Bay poblíž Sydney v Austrálii.

[Related: Oyster architecture could save our coastlines.]

„Je poněkud ironické, že některé rysy, díky kterým jsou druhy mlžů méně náchylné k vyhynutí, je také činí mnohem atraktivnějšími jako zdroj potravy, protože jsou větší a nacházejí se v mělčích vodách v širší geografické oblasti,“ spoluautor studie a univerzita uvedl v prohlášení birminghamský makroekolog Shan Huang. „Lidský účinek proto může neúměrně odstranit silné druhy.“ Identifikací těchto druhů a jejich uznáním po celém světě může zodpovědný rybolov diverzifikovat sbírané druhy a vyhnout se tomu, aby se ústřice staly mořskými dody.“

Tým doufá, že tato data zlepší budoucí rozhodnutí o ochraně a řízení, zejména jejich seznam regionů a druhů, které jsou obzvláště náchylné k vyhynutí. Domnívají se také, že tento nový seznam může pomoci identifikovat druhy, které potřebují další studium, aby bylo možné plně posoudit jejich současné riziko vyhynutí.

„Chceme použít to, co jsme se z této studie naučili, k identifikaci všech sklizených mlžů, o kterých ještě nevíme,“ řekla Edie. „Abychom efektivně řídili populace mlžů, potřebujeme mít úplný přehled o tom, jaké druhy lidé sklízejí.“