15. ledna 2022 vybuchla utopená kaldera pod jihopacifickými ostrovy Hunga Tonga a Hunga Haʻapai na Tonze. Sopečná erupce vystřelila plyn a popel 56 mil do zemské mezosféry, výše než oblak z jakékoli jiné zaznamenané sopky. Nejsilnější exploze pozorovaná na Zemi v novodobé historii rozpoutala tsunami, která dosáhla Peru, a sonický třesk, který byl slyšet až na Aljašce.
Nový výzkum ukazuje, že když obrovské množství sopečného popela, prachu a skla spadlo zpět do vody, dramaticky přetvořilo mořské dno. Vědci poprvé zrekonstruovali, co se mohlo stát pod násilně rozmístěnými vlnami Pacifiku. Podle článku zveřejněného v Věda dnes všechen ten materiál proudil pod vodou desítky mil.
„Tyto procesy nebyly nikdy předtím pozorovány,“ říká autorka studie Isobel Yeo, mořská vulkanologička z britského Národního oceánografického centra.
Asi 45 mil od sopky erupce přerušila optický kabel na mořském dně. Pro Tonžany a záchranáře byl přerušený kabel velkou nepříjemností, která vážně narušila internet na ostrovech. Pro vědce poskytlo náhlé přerušení internetového provozu časové razítko, kdy něco se dotkl kabelu: asi hodinu a půl po erupci.
Řez také upozornil vědce na skutečnost, že erupce narušila mořské dno, které není snadné odhalit. „Nemůžeme to vidět ze satelitů,“ říká Yeo. „Vlastně tam musíme jít a udělat průzkum.“ V měsících po erupci se tedy Yeo a její kolegové výzkumníci vydali lovit stopy z okolních vod a skládat je zpět dohromady.
Majitel charterové lodi na Tonganu jménem Branko Sugar zachytil počáteční erupci fotoaparátem mobilního telefonu a poskytl přesný čas, kdy do vody začal padat sopečný výron. O několik měsíců později loď RV Tangaroa vyplul z Nového Zélandu, aby prozkoumal mořské dno a shromáždil vzorky sopečného toku. Na rozdíl od velké části oceánu bylo mořské dno kolem Tongy již zmapováno, což vědcům umožnilo potvrdit změny v topografii.
[Related: The centuries-long quest to map the seafloor’s hidden secrets]
Scéna, kterou výzkumníci zrekonstruovali a nechali ji rozvinout nad zemí, by se mohla úhledně hodit do katastrofického filmu Rolanda Emmericha. Sopka přesunula během několika hodin tolik hmoty, kolik světové řeky dopravily do oceánů za celý rok. Tyto skutečně nesmírné proudy urazily více než 60 mil od svého původu a vyhloubily rokle vysoké jako mrakodrapy.
Když sopka vybuchla, vyvrhla obrovské množství horniny, popela, skla a plynu, které dopadly zpět na zem. To je pro takové erupce standardem bažiny a obvykle to produkuje rychle se pohybující pyroklastické proudy, které ohrožují vše, co jim stojí v cestě. Ale nad Hunga Tonga–Hunga Haʻapai neměla ta padající hmota kam jít, než na moře.
„Je to ten bod Zlatovlásky, který shazuje obrovské množství opravdu hustého materiálu přímo do oceánu na opravdu strmý svah a eroduje další materiál,“ říká Michael Clare, mořský geolog z Národního oceánografického centra a další autor. „Zapadá, stává se hustším a prostě to jde.“
Vědci odhadli, že materiál vycházející z Hunga Tonga–Hunga Haʻapai rychlostí 75 mil za hodinu – stejně rychle nebo rychleji, než je rychlostní limit většiny amerických dálnic. Pokud je to správné, je to o 50 procent rychlejší než jakýkoli jiný podvodní tok zaznamenaný na planetě. Ta spěchající země tryskala zpět po podvodních svazích vysokých jako hory.
„Je to jako vidět sněhovou lavinu a myslet si, že na hoře vedle ní jste v bezpečí, a tahle věc se prostě staví přímo proti vám,“ říká Clare.
Tyto podvodní toky podle vědců nebyly nikdy předtím pozorovány. Pochopení sopečných dopadů na mořské dno je však více než jen vědecká zvědavost. V posledních dvou stoletích jsme položili životně důležitou infrastrukturu pod vodu: nejprve pro telegrafní kabely, pak telefonní linky a nyní optická vlákna, která přenášejí internet.
Pokoušet se připravit jediný kabel na erupci takového rozsahu je jako připravovat se na srážku vlakem – ve skutečnosti to nejde. Místo toho je jistějším způsobem ochrany komunikace položení více kabelů, které zajistí, že jedna katastrofa nenaruší veškeré připojení.
[Related: Mixing volcanic ash with meteorites may have jump-started life on Earth]
V mnoha částech světa už to tak je. Rybářské nehody neustále lámou kabely, bez většího trvalého efektu. Kdyby se svět například opakoval sesuv půdy vyvolaný zemětřesením z roku 1929, který přerušil kabely u Newfoundlandu, pravděpodobně bychom si toho příliš nevšimli: Mezi Evropou a Severní Amerikou existuje spousta dalších tras pro provoz internetu.
Jak však ukazuje globální mapa kabelů na mořském dně, neplatí to všude. Na Tonze v roce 2022 jediný přerušený kabel téměř úplně odřízl souostroví od internetu. Mnoho dalších ostrovů, zejména v rozvojovém světě, je podobně zranitelných.
A tyto kabely mají velkou hodnotu i pro geology. „Bez kabelů bychom pravděpodobně stále byli ve tmě a nevěděli bychom, že se tyto druhy událostí dějí v takovém rozsahu, jako se dějí,“ říká Clare.
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com
