Beyond the Nod – Living Magazine

Podle Mike Mazyck

„Není ti to tak vděčné?“ To byla otázka, kterou mi položili nesčetněkrát po návratu domů z loňské misijní cesty do Keni. Když jsem sdílel příběhy o extrémní chudobě a nemocech, strašných životních podmínkách a bezpočtu osiřelých dětí, vždy tu byla jedna otázka, která diskusi uzavřela. Obvykle byla položena rétorickým způsobem, kdy nebyla očekávána ani potřeba žádná odpověď. Potřásli hlavou a z jejich úst vyšla nějaká variace těchto slov: „Není ti to tak vděčné?“ Přikývl jsem hlavou na souhlas, neschopen vyjádřit své skutečné pocity. Ticho bylo snazší než hledat slova.

Pravda je, že mě ta otázka popudila. Stále jsem se snažil utřídit si své pocity a všichni se mě stále ptali na to samé. Vím, že to bylo rozumné, ale přesto mě to naštvalo. Měl jsem pocit, jako by očekávali určitou odpověď. Jako bych se měl vrátit s tímto extatickým pocitem vděčnosti, který mi vykouzlil úsměv na tváři kvůli všem věcem, které jsem v tomto životě dostal, šťastný a „vděčný“, že jsem nežil život jako tito lidé. Ale to jsem necítil. Neměl jsem úsměv na tváři. Takže, když jsem odpověděl s tím souhlasným přikývnutím, které hledali, viděl jsem v jejich očích zmatek. Zjevně mě zradila tvář mé tváře. Ne, vděčnost nebyla emoce, kterou jsem prožíval. Alespoň ne ten typ vděčnosti, jaký si představovali. Zatímco se mě ptali na mou vděčnost, zjistil jsem, že zápasím s úplně jinými otázkami.

V Keni jsem potkal šestičlennou rodinu, která spala na tvrdé podlaze ve špinavé hliněné chatrči, ne větší než moje koupelna, s dírami ve střeše. Každou noc nosili svá kuřata a krávu do „domu“, zatímco spali, jinak by je ukradli. Když jsem pozoroval tuto vzácnou rodinu, nemohl jsem dostat z hlavy otázky: Proč? Proč jsem já? proč jsou oni? Proč nejsem oni a oni ne já? Neudělali nic, čím by si tento život zasloužili. Neudělal jsem nic, čím bych si to zasloužil. Přesto jsou tady. A tady jsem. Proč Pane?

Ticho byla jediná odpověď, kterou jsem dostal.

Nedlouho poté jsme dorazili do další vesnice. Zchudlá rodina vystoupila ze své hliněné chýše a předala nám dvojčata své 16leté dcery, abychom je přivezli zpět do sirotčince. Nebyly jim ani tři měsíce. Nebyl žádný otec, který by pomohl zajistit. Zatímco nikdo nemluvil o tom, co se stalo, předpokládalo se, že mladá dívka byla znásilněna. Rodina neměla žádné prostředky, jak tato drahocenná dvojčata zajistit. Když jsem tam stál s dětmi, pod žhavým africkým sluncem, díval se na všechny ty malé hliněné chatrče, které mě obklopovaly, sledoval jsem, jak jejich máma – stále ještě dítě – podepisuje papíry a předává jejich rodné listy, nemohl jsem si pomoct. všimněte si, že dědeček to vše z dálky tiše pozoruje. A znovu jsem se potýkal s těmito otázkami: Proč? Proč to nejsem já a moje rodina? Proč ses rozhodl dát je sem a mě tam? Opět bylo jen ticho.

Moje cesta do Keni není jediná, kdy se tyto otázky objevily. Během posledních několika let jsem začal číst spisy a životopisy mnoha velkých světců, kteří nás předcházeli v minulých generacích. To byla jedna z duchovně nejplodnějších věcí, které jsem kdy v životě udělal! Přivedlo mě to však také k nešťastnému a střízlivému závěru: Tento život byl pro mnohem větší počet lidí nevýslovně hrozný, než jsem si kdy uvědomoval. Faktem je, že po tisíce let žili muži, ženy a děti své životy na této zemi ve velkém utrpení a krutosti. Tento život přinesl miliardám lidí v historii extrémní chudobu, hladovění, děsivé nemoci a intenzivní bolest. Celé generace duší na této zemi žily pod bezohlednými a zlými diktátory, muži, kteří prováděli některé z nejhroznějších a nejkrutějších forem mučení, jaké kdy mysl dokázala pochopit. Nyní plně chápu, co ti moudří muži mysleli, když psali, „Nikdy nepochopíš, kde jsi, dokud nepochopíš, kde jsi byl.“

Nyní je mi jasné, že život, který momentálně žiji, není a normální život. Není to život, který je člověku běžný po tisíce let. Žiji na neobvyklém místě v neobvyklé době. Když jsem o těchto věcech přemýšlel, zjistil jsem, že se vracím ke stejným otázkám: Proč? Proč jsem se nenarodil v jedné z těch minulých generací? Proč jsem tady, v Americe, v roce 2023? Proč právě teď netrpím? Proč si užívám života v luxusu, pohodlí a pohodlí, zatímco tolik duší přede mnou tak strašně trpělo? Proč právě teď nespím se svou rodinou na studené, tvrdé podlaze 8×10 hliněné chatrče v Keni?

Možná si myslíte, že je zbytečné přemýšlet o takových otázkách, ale zjistil jsem, že opak je pravdou. Uvědomil jsem si, že někdy mnoho ovoce pochází z přemýšlení o obtížných otázkách, na které nelze odpovědět. A teď, když přemýšlím o všech chvílích, kdy jsem byl požádán, „Není ti to tak vděčné?“ Myslím, že odpověď je Ano i ne. Předpokládám, že záleží na tom, jak to slovo definujete vděčný.

V křesťanské klasice Dietricha Bonhoeffera Cena učednictvírozlišuje mezi levná milost a drahá milost. Stejně bych rozlišoval mezi laciná vděčnost a drahá vděčnost. Domnívám se, že laciná vděčnost je to, co jsme dnes v Americe (a dokonce i v církvi) přijali. Je to vděčnost, která je o nás a našich pocitech, o nás cítit se dobře za to, co nám bylo dáno, a pak pokračujeme o našem dni. Nic od nás nevyžaduje. Není nutná žádná reakce. Je povrchní a sebestředný. Když přemýšlíme o tom, jak, vykouzlí nám na tváři široký úsměv „blahoslavený“ náš život je. Laciná vděčnost vytváří skvělý příspěvek na Facebooku, ale se skutečnou spiritualitou má jen málo společného.

Na druhou stranu drahá vděčnost je úplně jiná. Nejde o úsměvy a povrchnost. Drahá vděčnost je vystřízlivění. Nákladná vděčnost přichází s velkou zodpovědností! Nákladná vděčnost vyvolává odezvu, pomazání ve vašem duchu dělej něco. Nákladná vděčnost ví, že nyní je třeba učinit volbu; život je třeba položit — kříž nést. Protože „Každému, komu bylo mnoho dáno, bude mnoho požadováno.“ (Lukáš 12:48)

„Není ti to tak vděčné?“

Teď už vím, proč jsem nikdy nenašel slova, proč bylo ticho snazší.

Je to proto, že slova jsou laciná. V srdci vím, že pouhá slova nestačí. Jediný způsob, jak pravdivě odpovědět na tuto otázku, jsou moje činy. Můj život to musí odhalit Jsem vděčný!

Chcete-li si přečíst více o Mikeově psaní, navštivte jeho blog na adrese MikeMazyck.com