Východní pekelník (Cryptobranchus a. alleganiensis) není zdaleka tak děsivý, jak jeho název napovídá. Jsou vlastně poněkud roztomilí, pokud dokážete překonat mlokovu slizkou, slizniční kůži, která mu vysloužila takové přezdívky, jako je „vydra“ a „ještěrka lasagne“.
Ačkoli pekelníci mohou dorůst až dvou stop na délku, obojživelníci jsou notoricky nepolapitelní a raději pobývají pod velkými plochými kameny v dobře okysličených vodních tocích, které se jako had vinou Appalachií a povodím řeky Ohio. Je také stále obtížnější je odhalit, protože jejich počet kvůli ekologickým problémům klesá. Na základě nedávné environmentální studie zahrnující 90 lokalit napříč 73 řekami se nyní vědci z University of Kentucky domnívají, že identifikovali jeden z hlavních problémů pekelníků. Podle studie zveřejněné v časopise ztrácejí svá stanoviště ve stále kalnějších vodách plných sedimentů Sladkovodní biologie.
Spoluautor studie a biolog Steven Price řekl, že je docela těžké ulovit pekelníka, i když neprovádíte průzkum financovaný Ministerstvem přírodních zdrojů Spojených států amerických.
„Žijí pod velkými kameny. Bezpečné zvedání vyžaduje čas, lidi a péči,“ uvedl v doprovodném prohlášení univerzity. „Když jednoho uvidíte ve volné přírodě v Kentucky, je to zvláštní.“
Místo toho, aby trávili nespočetné hodiny broděním řek v naději, že zahlédnou své pekelníky, spoléhali Tomke, Price a jejich kolegové na stopové důkazy od živých organismů známých jako environmentální DNA (eDNA). Po sběru a filtraci říční vody tým testoval vzorky na gen, který se vyskytuje pouze u tohoto druhu. To jim umožnilo vyhnout se plýtvání časem posouváním masivních kamenů nebo šnorchlováním pro mloky. Biologové nakonec detekovali Hellbender DNA na 22 místech po celém Kentucky, z nichž 12 mělo existující historické záznamy týkající se zvířat. Dále použili statistický rámec obsazenosti, aby určili, kde žijí pekelníci a kdy je nejjednodušší určit jejich eDNA.
„Kvalitu stanoviště potoka bychom mohli jasně spojit s místem, kde se objevuje DNA pekelníků,“ dodala spoluautorka studie Sarah Tomke. „Spojil vědu dohromady a ukázal, co manažeři dokážou v praxi.“
Tým zjistil, že místní stanoviště obojživelníků bylo větším faktorem v místě, kde žije, než celková chemie vody nebo krajinný pokryv. Větší potoky lemované větším množstvím štěrku, dláždění a skalního podloží korelovaly s více pekelnými ohýbači. Jejich počet však klesal tam, kde obilí a bahno začalo blokovat štěrbiny pod skalami.
„Jemný sediment je velký problém,“ vysvětlil Tomke. „Vyplňuje potenciální hnízdiště a malé prostory, které larvy využívají jako úkryt. Bez tohoto prostoru pod kameny se zvířata nemohou množit ani přežít dlouho.“
Také zjistili, jaké roční období je pro pekelníky nejlepší. Časný podzim, zejména během zářijového období rozmnožování, se zdá být nejrozumnějším obdobím. Na začátku podzimu se tvorové zbavují dalšího genetického materiálu, což usnadňuje jejich odhalení.
Kromě jejich jedinečnosti autoři studie dodávají, že pekelníci mohou působit jako vynikající bellweathers pro zdraví ekosystému. Když se jejich populace zmenší, často to zraňuje jiné druhy, které obojživelníky loví.
„Sarahův projekt nám dává jasné stanoviště,“ řekl Price. „Nejprve chraňte usazeniny mimo potoky. Potom chraňte a obnovte skalní koryta a zalesněné břehy potoků. Tak dáváme tomuto druhu šanci.“
Naštěstí to zní, jako by nejrozsáhlejší mapování pekelníků svého druhu nebylo pro jeho účastníky totální krach.
„Vidět pekelníka je neuvěřitelné a držet ho je další úroveň,“ řekl Tomke.
Ceny Home of the Future 2025
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com
