Překvapení! Tyto mořské okurky jsou bioluminiscenční

Podobně jako medúzy, houby, mořští červi a světlušky některé druhy mořských okurek září ve tmě. Tým výzkumníků z Nagoyské univerzity v Japonsku zjistil, že 10 známých hlubokomořských druhů je ve svých přirozených stanovištích bioluminiscenční. Poznatky jsou součástí nové učebnice tzv Svět mořské okurky zveřejněno 10. listopadu.

Existuje zhruba 1200 druhů mořských okurek. Tito mořští bezobratlí se nacházejí v každém oceánu na Zemi, ale nejlépe jsou zastoupeni v západním Pacifiku a Indickém oceánu. Obvykle žijí v mělkých vodách, ale některé druhy žijí v hloubkách tisíců stop. Nejblíže příbuzní mořským ježkům, mořským hvězdám (aka hvězdicím), mořským liliím a písečným dolarům, tito obyvatelé dna se pohybují od velikosti jednoho palce až po šest stop. O některých mořských okurkách je také známo, že když jsou vyprovokovány, vystřelují ze zadku spleť lepkavých, nudlí podobných mazu.

Nová učebnice zavede čtenáře hluboko pod vodu a pojednává o bioluminiscenčních vlastnostech některých z těchto mořských okurek. Podle NOAA je světlo vyzařované bioluminiscenčními zvířaty produkováno energií uvolněnou vnitřními chemickými reakcemi, které jsou někdy vyvrženy z organismu. Jeho funkce je stále záhadou, ale obecně se používá k odvrácení nebo vyhnutí se predátorům, hledání potravy nebo jako forma komunikace.

Autoři vycházeli z předchozího výzkumu mořských okurek, aby upozornili na rozdíly mezi mělkými a trochu fádnějšími druhy a jejich oslnivě zářícími hlubokomořskými příbuznými. Kniha také ukazuje vývoj mořských okurek od jury před zhruba 180 miliony let až do současnosti.

Aby tým odhalil 10 bioluminiscenčních druhů mořských okurek, nasadil dálkově ovládané vozidlo asi 3 280 stop pod povrchem Monterey Bay v Kalifornii. Vozidlo bylo vybaveno velmi citlivým a ramenem, které bylo roboticky ovládáno z lodi. Na rozdíl od stejnoměrnější bioluminiscence pozorované u vzorků odebraných na lodě, světlo zářilo od hlavy k ocasu mořské okurky a pak se vrátilo zpět jako vlna.

Podle autorů dříve neznámá svítivost u těchto 10 hlubinných druhů naznačuje, že mořské okurky jsou rozmanitější, než se kdysi vědci domnívali. V tomto objevu je zahrnut člen řádu Molpadia, o kterém se dříve věřilo, že jde o neluminiscenční řád zvířat.

Zatímco tyto mořské okurky žijí v některých nejhlubších částech Země, stále nejsou imunní vůči účinkům nadměrného rybolovu a zejména vrtných a těžebních činností, které ohrožují jejich ekosystém.

„Jak pokračuje hlubinný průzkum a vývoj, informace o jejich biologické rozmanitosti a ekologii, jako je tato kniha, se stávají důležitými, protože nám umožňují posoudit dopad lidských činností na hlubokomořské ekosystémy,“ spoluautor učebnice a biochemik z Nagoyské univerzity Manabu Bessho-Uehara uvedl v prohlášení. „Znečištění těžkými kovy z bahna odhozeného během vrtných operací a hluk způsobený motorem narušující zvukovou komunikaci jsou důležitými problémy, ale účinky na organismy při narušení bioluminiscenčních signálů, jako když je světlo zastíněno vrtným bahnem, nebyly prozkoumány. Je nutné objasnit důležitost bioluminiscence na hlubinném dně a najít opatření, která povedou k udržitelnému rozvoji.“

Studium flóry a fauny žijící v těchto extrémních lokalitách může také poskytnout cenné poznatky o veškerém životě na Zemi. Může nám pomoci objevit nové viry, kterým se daří v hydrotermálních průduchech, a faktory, které hrají roli v klimatu a uhlíkovém cyklu Země.

„Věřím, že pochopení hlubinných ekosystémů a interakcí mezi organismy povede k lepšímu pochopení života na Zemi samotné,“ řekl Bessho-Uehara.